Dobrovolné vojenské cvičení pro studenty skončilo. Zůstaly zážitky, zkušenosti a přátelství

Čtyři týdny, během kterých vyměnili tenisky za kanady a prázdninovou pohodu za vojenský výcvik. Studenti středních škol z celé republiky právě dokončili Dobrovolné vojenské cvičení, které jim nabídlo jedinečnou zkušenost – stát se na čas součástí ozbrojených sil České republiky.

Nešlo o náborovou akci a už vůbec ne o výcvik budoucích vojáků. Cílem bylo ukázat, že armáda je moderní zaměstnavatel, který poskytuje zajímavou a dobrodružnou práci a umí přinést do života mladých lidí hodnoty, na které se dnes často zapomíná: disciplínu, odpovědnost, statečnost, odolnost a soudržnost.

Za cvičení náleží studentům peněžní odměna ve výši cca 33 tisíc korun, která by měla být sice druhotnou, ale určitě podstatnou motivací. „Na první pohled ty peníze vypadají fakt dobře, ale když si to člověk přepočítá, tak bych si u nás na koupališti točením zmrzliny za stopade na hodinu vydělal stejně. A k tomu bych měl volné večery a pohodlí mamahotelu,“ směje se vojín Tadeáš. „Jenže tady jsem si sáhl na dno. Čtyři týdny nonstop zápřah, bez mobilu a bez možnosti opustit kasárna. Ale dost jsem se naučil a fakt mě to chytlo, že vážně přemýšlím, že bych do armády jednou nastoupil naplno.“

Během cvičení si účastníci prošli teoretickou i praktickou přípravou. V učebnách a na cvičištích se učili poskytovat první pomoc, orientovat se v terénu, zvládat základy topografie, taktiky, přežití v přírodě, ale i střelby z ručních zbraní. Postupně vše přenesli do reálného prostředí ve vojenských výcvikových prostorech, kde si osahali, co znamená fungovat v týmu pod tlakem, překonávat únavu, hlad i nepohodlí – a zároveň se nevzdat.

Většina studentů vystoupila ze své komfortní zóny. Zažili chvíle, kdy si sáhli na dno, ale i momenty radosti, když překonali sami sebe. Našli nové přátele, sdíleli společné výzvy a vytvořili tým. A i když se s některými potkali poprvé právě až v kasárnách, na konci výcviku odcházeli jako součást perfektně sehrané jednotky.

„Ze začátku jsem měla respekt. Nevěděla jsem, co mě čeká, bála jsem se, že mi to nepůjde a budu ostatní zdržovat. Ale nakonec to bylo v pohodě – musela jsem na sobě hodně makat a odně mi pomohli kamarádi z čety. Bylo i dost teorie a únavu ani nekomentuju. Sáhla jsem si na dno, ale posílilo mě to. A spát pod širákem? Dřív bych do toho nešla, a teď? Zbytek prázdnin plánuju prožít pod stanem, nebo i jen tak, bez něj,“ směje se vojínka Karolína.

Kuráž, kterou ukázali, a ochota obětovat část prázdnin pro službu něčemu většímu, než jsou oni sami, jsou jasným signálem, že naší společnosti nechybí potenciál – jen jej občas musíme probudit.

A přestože se většina z nich možná nikdy profesionálním vojákem nestane, zkušenosti, které si odnesli, využijí v běžném životě – ať už v každodenních situacích, nebo v krizových chvílích, kdy bude třeba poskytnout první pomoc, zorientovat se v terénu či uplatnit základy přežití v přírodě.

Dobrovolné vojenské cvičení jim nabídlo dobrodružství, které si budou pamatovat celý život. Nejen kvůli nošení maskáčů, střelbám nebo pochodu s plnou polní, ale kvůli novému úhlu pohledu na svět, na společnost i na sebe samotné. Dobrovolně se přihlásili, zvládli to – a díky tomu jsou silnější, odolnější a sebevědomější.

Text: kpt. Martin Kresta
Foto: kpt. Martin Kresta, nrtm. David Filásek, 91. skIB