Již 10 let s čestným názvem „Plukovníka Ladislava Preiningera“

Již 10 let s čestným názvem „Plukovníka Ladislava Preiningera“

„Vážený pane plukovníku Preiningere, my, příslušníci praporu zabezpečení, ctíme Váš odkaz a uděláme maximum abychom nedělali Vašemu jménu ostudu.“ Tato slova přímo do vojenského nebe zazněla z úst velitele praporu zabezpečení (przab) podplukovníka Radoslava Marečka v rámci slavnostního shromáždění tohoto praporu. Ten se stal nositelem čestného názvu Plukovníka Ladislava Preiningera před 10 lety a toto jubileum si jeho příslušníci připomenuli za účasti řady významných hostů, spojených s tímto praporem, v pátek 24. května 2024. A to celou řadou akcí.

Oslavy odstartovalo odhalení pomníku na počest plk. Preiningera před budovou štábu przab, který byl vybudován z finančních prostředků vybraných mezi příslušníky praporu. Ti také zabezpečili veškeré práce na jeho zbudování. Přibližně pěti tunový kámen ve tvaru střepu, který byl použit na instalaci pamětní desky byl vytržen ze srdce výcvikového prostoru Březina, vyzdvižen a dopraven těžkou technikou před štáb praporu, osazen do betonového lože a byl k němu vybudován chodník z žulových kostek, které byly součástí silnice vedoucí přes výcvikový prostor. Okolo kamene bylo do půlkruhu vysazeno 6 thují, symbolizujících jednotlivé roty a VHJ przab. „Je nanejvýš symbolické, že pamětní desku pomníku dnes společně odhalili dva příslušníci nejmladší generace rodiny Preiningerů (prapravnuci Jeroným a Bartoloměj). Jsem velmi hrdý, že u praporu bude pietní místo, kde si můžeme důstojně připomínat památku nejenom plk. Preiningera, ale i památku příslušníků útvaru, kteří v době svého působení u útvaru zemřeli následkem nemoci nebo jiné tragické události,“ vysvětluje jeho smysl podplukovník Mareček, který dodává, že odhalení se účastnila rovněž paní Roudenská, jejíž manžel rtn. Aleš Roudenský zemřel v době, kdy sloužil u przab a jeho jméno je uvedeno na pamětní desce. „Osobně si nejvíce cením nejenom toho, že vybudování památníku bylo financováno z dobrovolných příspěvků příslušníků praporu, ale zejména pak, že jsme jej vybudovali sami a svépomocně!“

Společné oslavy s hosty poté pokračovaly zmíněným slavnostním shromážděním v aule kasáren Dědice, v rámci něhož připomenul podplukovník Mareček některé historické souvislosti, když ve svém projevu zmínil:

„8. května uplynulo přesně 10 let od okamžiku, kdy tehdejší velitel útvaru podplukovník Bouda, převzal z rukou prezidenta republiky dekret o propůjčení čestného názvu útvaru, a to jménem skvělého člověka, legionáře, vojáka a vlastence plukovníka Ladislava Preiningera.

Měl jsem tu čest, že jsem se z pozice tehdejšího zástupce velitele útvaru, společně s praporčíkem Rychnovským, který v té době vykonával funkci vrchního praporčíka, mohl podílet na výběru vhodné osobnosti. Z těch asi 7 kandidátů, které nám VHÚ nabídl k výběru, nás životní příběh plukovník Preiningera okamžitě oslovil.

V pozůstalosti plk. Preiningera se dochovaly jeho deníky, dopisy a další dokumenty, ze kterých si můžeme vytvořit jasnou představu o jeho názorech, morálních zásadách a životě. Zcela přesně tedy víme, že od svého mládí byl přesvědčený demokrat, který svůj život zasvětil budování československého státu na masarykovských demokratických ideálech. Mohl nás o tom přesvědčit nejenom na bojištích 1. světové války, kdy jako tehdy sotva dospělý jinoch, se ve Francii, kde jej začátek 1. SV zastihl, přihlásil do Roty Nazdar a záhy prodělal první těžké boje na německé frontě. V roce 1915 byl těžce raněn u Arassu, ale na vlastní žádost se ještě před celkovým doléčením vrátil do bojů. Po návratu do Československa v lednu 1919 se okamžitě zapojil do bojů o Těšínsko a posléze také do bojů na slovensko‑maďarské hranici. Blízký je nám také tím, že v roce 1920 působil jako instruktor na Vojenské akademii v Hranicích. Od roku 1934 sloužil jako pobočník náčelníka francouzské vojenské mise gen. Fauchera. V letech 1937 a 1938 působil zde ve Vyškově, kde postupně vykonával funkci velitele praporu útočné vozby a později také velitele pluku.

Okamžitě po okupaci se aktivně zapojil do odbojové protinacistické činnosti. Byl členem ústředního vedení vojenské odbojové organizace Obrana národa. V souvislosti se svou rozsáhlou odbojovou činností byl 30. 7. 1941 ve svém nuselském bytě zatčen gestapem. Vězněn byl na Pankráci, odkud byl převážen ke krutým výslechům do Peschkova paláce, kde sídlila hlavní úřadovna gestapa. Dne 1. 10. 1941 byl stanným soudem odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán téhož dne v jízdárně bývalých dělostřeleckých kasáren v Praze – Ruzyni. V roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka pěchoty. Svým životem nás tak může velmi inspirovat i dnes.“

Významnost jeho slov a důležitost těchto okamžiků umocnila nejen samotná přítomnost zástupců třech generací rodiny plk. Preiningera, ale i jejich rozhodnutí předat při této příležitosti praporu zabezpečení velmi cenné dokumenty „relikvie“ z jeho pozůstalosti, kterých se osobně dotýkal a které byly součástí jeho každodenního života: Ústavu Československé republiky, kterou vlastnoručně podepsal, výložku z jeho stejnokroje a Československý válečný kříž 1939, který obdržel in memoriam. To vše doprovázené dojemnými slovy úcty jeho vnuček Anny a Veroniky Freimanových a vnuka Jana Jirsy s poděkováním příslušníkům przab, jako pokračovatelům odkazu jejich dědečka. K tomu se připojil i velitel Velitelství výcviku‑Vojenské akademie brigádní generál Ladislav Rebilas, když současně s blahopřáním avízoval i blížící se červnové vysoké ocenění tohoto útvaru.

Oceňovalo se ale i nyní. A to jak z řad hostů, bývalých velitelů a dalších příslušníků útvaru, rodiny plk. Preiningera a vybraných příslušníků przab, kdy velitel przab udělil:

Pamětní minci „Plukovníka Ladislava Preiningera“ za zásluhy a rozvoj Praporu zabezpečení těmto osobám:

Bc. Petru Mlčákovi, Mileně Volné, Ing. Svatopluku Luskovi, Jozefu Novotnému, Olze Jindrové, Jaroslavu Marákovi, Karlu Mikulenkovi, podplukovníku v záloze Ing. Pavlu Országhovi, plukovníku v záloze Ing. Jiřímu Markovi

Ing. Ivu Kouřilovi za dlouhodobou spolupráci s Praporem zabezpečení v oblasti nemovité infrastruktury

Anně FreimanovéVeronice Freimanové, za zásluhy o rozvoj tradic Praporu zabezpečení

Pamětní odznak „Plukovníka Ladislava Preiningera“ za zásluhy o rozvoj Praporu zabezpečení těmto osobám: kpt. Bc. Tomáši Kurucovi, nrtm. Ladislavu Surovcovi, npor. Ing. Jiřímu Brunclíkovi, nrtm. Stanislavu Šáchovi, nrtm. Jarmilu Jeřábkovi, rtn. Petru Zubíkovi, nprap. Petru Rychnovskému, prap. Vlastimilu Karáskovi, pplk. v záloze Ing. Janu Boudovi.

Při příležitosti oslavy 10. výročí propůjčení čestného názvu, byla pozvaným hostům na Síni tradic posádky Vyškov také představena nová Kronika praporu zabezpečení, která popisuje jeho historii od roku 2003, kdy byl útvar založen. Hosté následně svými prvními zápisy a zdravicemi kroniku „pokřtili“.

Slavnostní den vyvrcholil Střeleckým memoriálem plk. Ladislava Preiningera na tunelové střelnici, a to za účasti 6 smíšených družstev z řad vojáků z povolání i členů vojenské hasičské jednotky. Z těch, po velkém boji, soutěž v mířené střelbě pistolí P10C na mezinárodní terč ve vzdálenosti 20 m, zvítězilo družstvo roty logistiky ve složení rtm. Pavla Zajícová, čet. Lukáš Pecháček. Mezi jednotlivci se pak nejlépe umístil čet. Michal Mikulčický (rat). Velké poděkování patří i npor. Ing. Chocholkovi (rst), střeleckému instruktoru, který tuto soutěž zabezpečil.


Text: kpt. Monika Nováková, VeV‑VA, nrtm. Ladislav Surovec, przab
Foto: Hana Jurčová, CKIT VeV‑VA

Vydal/a: 
Monika Nováková (29. Květen 2024)